Kecy a politika 279: Babišův únos státu

Zadlužování na zapřenou a přijímání zákonů na zapřenou – to jsou dva trendy, které rozebíráme v podcastu Kecy a politika. Koncem července prezident Pavel vetoval zákony, které mění metodiku sestavování státního rozpočtu. Na jeho krok reagovalo dvacet předních ekonomů, vyzývajících poslance, aby odhlédli od politických preferencí a zabývali se věcnou podstatou prezidentových výhrad.
Oni sami vidí tři: jednak ministryně financí Schillerová zavádí tzv. únikové doložky, díky nimž se většina infrastrukturních investic nepočítá do deficitu státního rozpočtu. Vláda chce rovněž o tři roky (do roku 2036) prodloužit výjimku nezapočítávat obranné výdaje nad 2 procenta HDP do státního dluhu. Nejkontroverznější je návrh, který by umožňoval zvýšit deficit státního rozpočtu až o 240 miliard korun v případě zhoršené bezpečnostní situace, aniž by se k tomu musela vyjádřit Poslanecká sněmovna.
Tohle obrovské zadlužování je ideově vysvětlováno tím, že díky vysokým investicím nadstandardně poroste ekonomika a z výnosů se zaplatí dluhy. Nicméně žádná prognóza – od ČNB po Národní rozpočtovou radu – nepredikuje, že by česká ekonomika mohla růst více než o 3 procenta HDP ročně. Budeme tak nejspíš svědky zlomu ve vývoji polistopadové rozpočtové politiky. To už není jenom strašení, to je reálný zvrat na poli hospodářské politiky směrem k dramatickému zadlužení státu.
S tím souvisí způsob, jak poslanecká většina produkuje „fofrzákony“ a obchází parlamentní procedury. Možnost kontroly kvality zákonů je tak výrazně nižší. Tento trend vyvrcholil minulou středu, kdy Radek Vondráček odmítl na zasedání senátního výboru říct, kdo vlastně psal zákon o státních zaměstnancích, který měl v Senátu obhajovat. Na otázku, kdo je tvůrce, odpověděl, že to nemůže říct, protože to autorovi slíbil.
Napadá: a autor je kdo? Někdo z mafie nebo spřízněný lobbista? Z přijímání zákonů se stala parodie na veřejnou kontrolu, což byla dosud vždycky základní věc parlamentní demokracie. A co přijde zítra?

EN · machine Indebting on the sly and adopting laws on the sly - these are two trends that we discuss in the Kecy a politika podcast. At the end of July, President Pavel vetoed laws that change the methodology for compiling the state budget. Twenty leading economists reacted to his move, calling on MPs to disregard political preferences and focus on the substance of the president's reservations. They themselves see three issues: firstly, Finance Minister Schillerová is introducing so-called escape clauses, thanks to which most infrastructure investments are not included in the state budget deficit. The government also wants to extend the exception of not counting defense spending above 2 percent of GDP into the state debt by three years (until 2036). The most controversial is the proposal that would allow increasing the state budget deficit by up to 240 billion crowns in the event of a deteriorated security situation, without the need for the Chamber of Deputies to comment on it. This huge indebtedness is ideologically explained by the fact that thanks to high investments, the economy will grow above standard and the debts will be paid from the proceeds. However, no forecast - from the CNB to the National Budget Council - predicts that the Czech economy could grow more than 3 percent of GDP per year. We will likely witness a turning point in the development of post-November budgetary policy. This is no longer just intimidation, it is a real reversal in economic policy towards dramatic state indebtedness. This is related to the way the parliamentary majority produces "fofr laws" and circumvents parliamentary procedures. The possibility of controlling the quality of laws is thus significantly lower. This trend culminated last Wednesday, when Radek Vondráček refused to say at a meeting of the Senate committee who actually wrote the law on state employees, which he was supposed to defend in the Senate. When asked who the author was, he replied that he couldn't say because he had promised the author. One wonders: and who is the author? Someone from the mafia or a related lobbyist? The adoption of laws has become a parody of public control, which has always been a fundamental thing in parliamentary democracy. And what's next?